SLOH - Poznáš podivného vypravěče?
12. 10. 2015
Poznáš, kdo tento příběh vypráví?
Jednoho dne mě pověsili na zeď. Každou přestávku se dívám na děti, co tady vyvádí za neplechy. Jednou se mi stalo, že jsem přestala fungovat a jednou zase, že jsem šla úplně naopak a je se mnou konec. Jeden kluk do mě o přestávce hodil kámen a rozbil mi sklo. Tak mě museli nahradit a já skončila v koši.
Karolína Janková
Jednoho dne se Jana vypravovala do školy. Ráno si chystala aktovku a nás tam jen tak hodila. Cestou do školy jsme skákaly, hopsaly a drncaly v aktovce. Jana to má naštěstí kousek. Zazvonilo a my jsme se strašně lekly. Aha, už jsme ve třídě. Když si Jana vybalovala aktovku a nás také, uviděly jsme konečně světlo. Začala hodina, Jana nás vytáhla a položila na stůl. Jen jsme tak ležely a koukaly se do okolí. Konečně přišla naše chvíle. Už jsme byly zase v akci. Zazvonilo a Jana nás zase sundala. Další hodinu zase nasadila, o přestávce sundala, nasadila, sundala, a tak to šlo celý den. Konečně jsme zase došly domů!
Jana Štěpánková
Jednoho dne si mě Petr oblékl a na mě si oblékl svetr. Já jsem přes něj neviděl, ale byla tam malá škvírka a já jsem trochu viděla. Pak jsme jeli na ples a Petr si svetr sundal. A teď už jsem viděl perfektně. Bylo to super!
Matěj Sikora
Ahoj, já jsem věc a teď zrovna visím Martině na krku. Když ráno vstanu, jdu do školy. Ve škole mě Martina položí na lavici a při vyučování mě tam nechá zdřímnout. Mám na sobě hodně přívěšků. Když jde Martina na oběd, položí mě na tác. Když dojí, jde tác odnést a mě si zase pověsí na krk. Přijdeme domů a zase mě sundá z krku a pověsí mě na věšák. Tam visím celý den. Vstanu a Martina mě dá do kapsy. Ve škole mě opět vytáhne a dá na krk. Jednou mě nechala v jídelně, ale vrátila se pro mě.
Martina Chomová
Ahoj, já jsem věc, která je vždycky na hlavě. Když jsme zpocené, tak nás musí umýt, vyfoukat a nakonec učesat. Každý den nás nosí, dává se na nás čepice. Ve škole nás dávají do gumičky, abychom nezavazely. Večer nás češou a dělají z nás copánky.
Sijana Christova
Jednou mě Ráďa vzal do své školy. Tam to bylo velké! Ta skříň byla obrovská. Když jsme přišli do třídy, Ráďa si sedl. Pak to bylo hrozné. Zvonek začal zvonit. Já jsem myslel, že ohluchnu. Pak to mučení přestalo. Ráďa mě hodil do temného místa. Tam jsem čekal, až mě zítra vytáhne. Uf, to byla úleva! Pouzdro pořád mluvilo, že není venku. A tak je to každý den.
Radomír Tichý
Ahoj, já jsem věc. Jsem vždycky v obalu a někdy si se mnou děti ve třídě hází. A když mě někdo rozbalí, vysmrká se do mě.
Petr Hrabovský
Každý den ráno si nás Linda hodí do tašky, mezitím si hezky popovídáme. Když Linda dojde do školy, nazuje si nás, krásně se zahřejeme. Když je výtvarka, tak jsme celé upatlané od barev. Linda s námi přijde domů a její maminka nás umyje.
Linda Mikušíková
Každý den vidím mého kamaráda Jerryho, pokaždé po mně leze, ráno, odpoledne i večer. Někdy chodí ven na čerstvý vzduch, ale jen, když je hezky. Občas mu někdo donese listy od pampelišek. Moje kamarádka Lucka s ním občas chodí ven. Má štěstí. Jen já jsem pořád doma a ležím. Jsem moc duté a těžké, jako kdyby ze železa.
Dominik Antene